Monogram Adama Neubauera

Barista roku je za námi, a rozhovory s šampióny Vás bavily, tak jsme pro vás připravili rozhovor s jedním z našim nejúspěšnějších baristů. Adam Neubauer poprvé pronikl do kávového světa v roce 2004 v Londýně, a když se vrátil do České republiky, začal se o kávu více zajímat a účastnit se baristických soutěžích. Poprvé se na stagi postavil v roce 2012 a rovnou obsadil první místo. Titul národního šampiona pak obhájil ještě dvakrát, v roce 2015 a 2018. Po své druhé výhře, v roce 2015, se umístil na desátém místě na World Barista Championship. Kromě soutěžení si Adam otevřel v roce 2017 úspěšnou kavárnu Monogram v Brně a věnuje se baristickým školením. Co tě motivovalo k tomu jít poprvé soutěžit? Poprvé jsem se přihlásil na Baristu roku hlavně pro získání zkušeností. Motivace vycházela primárně z nadšení, které jsem měl, když jsem nastoupil do kavárny, která pracovala s výběrovou kávou. Byl to rok 2011. Neznal jsem ani kávovou komunitu, ve své podstatě jsem neznal nic moc okolo kávy. A soutěž mi přišla fajn příležitost všechno prohloubit. Od přírody jsem zároveň soutěživý, takže mě to i bavilo. Jak dlouho ses před soutěžemi připravoval? Řekl bych, že v průměru asi tak 2 měsíce. Důležité je si včas vybrat kávu, ale intenzita přípravy se stupňuje až pár týdnů před soutěží, kdy se dodělává prezentace. Nikdy se mi nepodařilo mít vše nachystané pár týdnů před soutěží. Většinou jsem dodělával poslední úpravy poslední den. Jak probíhaly přípravy a pomáhal ti někdo? Ze všeho nejdříve jsem si vybral kávu. Oslovil jsem pár pražíren, od kterých mi v tom roce nejvíce chutnala. Poprosil jsem je o vzorky, ochutnával a vybíral. Ve chvíli, kdy jsem měl kávu, začal jsem dávat dohromady prezentaci, a především Signature Drink. Vymýšlel jsem celkové téma. Rád jsem se radil s ostatními, přáteli, kolegy, protože víc hlav, víc ví. Jak jsi spolupracoval s pražírnami, od kterých sis vybral soutěžní kávu? Poprosil jsem o vzorky, zkoušel, jak káva chutná jako espresso, jak funguje s mlékem, pohrával jsem si s různými variantami espress. Do pražení jsem moc nezasahoval. Bral jsem to tak, že pražič by měl nejlépe vědět, jak danou kávu nejlépe upražit, měl jsem v něj důvěru. Zúčastnil ses několikrát i mezinárodních soutěžích World Barista Championship. Jak se lišila přípravy od národních kol? Ve výsledku se to moc nelišilo. Už k národním kolům je potřeba přistupovat se stejnou zodpovědností. Ve světě vás tolik lidí nezná, to může být spíše výhoda. Na domácí půdě se na vás kouká hodně známých, někdy je to tím vlastně i těžší. Ale příprava probíhá stejně. Komplikovat to občas může místo pořádání světových soutěží. Tím, že se většinou konají daleko od domova, je člověk limitován velikostí svého kufru. Držel ses svého původního konceptu a kávy nebo jsi začínal vždy od znova? Když je světák blízko národním kolům, není třeba začínat úplně od začátku. Dá se použít soutěžní vystoupení z ČR. Ale taky záleží na zpětné vazbě od poroty, ta někdy umí zamíchat kartami. Co tě na soutěžení nejvíc bavilo, a naopak co ne? Vždycky mě bavila atmosféra soutěžního dne. Od rána, tréninku, lehké nervozity, to mě baví. Těším se, až budu moci porotě udělat dobré kafe. A nebaví…. Umývání nádobí po tréninku. Je to pořád dokola, všechno nachystat, za 15 minut všechno uklidit a znovu nachystat, znovu umýt atd atd… Na co bys rád soutěžící upozornil a co tebe samotného na soutěžích zaskočilo? Může vás zaskočit mnoho věcí. V přípravách jsou to různé překážky, že neseženete, co potřebujete, nebo to chutná jinak, než jste si představovali. To je ale úplně v pořádku a normální. Je to proces, který je potřeba během vytváření upravovat. Člověk musí zkoušet, přizpůsobovat, předělávat. O tom celá příprava je. Ale zároveň je to ta nejvíce obohacující část. Člověku to dá nejvíc, naučí se, co funguje a co ne. Během soutěže, ať už to jsou tréninky nebo samotné vystoupení se může něco stát. Ale to už člověk musí jen improvizovat, rychle reagovat. Jsme jen lidi, chyby se dějí, důležité je na ně včas reagovat. Co by neměli soutěžící rozhodně v přípravě podcenit? Jednoznačně čas. Je to nejběžnější problém při soutěžích. Chce to trénovat, zkoušet naostro celé vystoupení, včetně přípravy, aby nepřekročil časový limit. Plánuješ do budoucna ještě soutěžit? Tak určitě! Uvidíme, co děti dovolí. Jak jsem psal, baví mě ta atmosféra, tak proč ne :)